Oympiada s Retriever real
Tuhle sobotu se mi stala neuvěřitelná věc!! Tedy ja jsem to veděl , ale páničky jsem zase pěkně překvapil, protože když o něco jde, tak umím zabrat a ukázat co ve mě je. Ale jen když o něco jde
Ráno jsme vstávali hodně brzy, netušil jsem co se děje, ale pak dorazila babička, že bude hlídat malího skřítka a páničkové mě naložili do auta a jelo se. Cesta byla jako na cvičák, už jsem se začal těšit, ale pak jsme najednou zahnuli jinam a ja jsem dost posmutněl, ale ne nadlouho. Když auto zastavilo, zvednu hlavu a vidím z okna ještě více kámošů než jindy!!! Moje srdíčko poposkočilo
Bylo tam asi třicet pejsků, ani nevím jak se všichni jmenovali , ale Abárka, Berušku, Foxíka, Gerci, Balua, ty jsem hned poznal a nastala mela, hráli jsme si, běhali, vyváděli, bylo to naprosto super.
Pak si nás všechny pochytali a začali závody. Nejdřív aporty, to byla klasika, sedím, čekám, pak na povel vyběhnu a abych nebyl zas tak dobrý, tak jsem ho zahodil kousek před paničkou.
Pak přišla dohledávka, to sedím, najednou mi panička zakryje oči, takže nevidím, kde se bude nožička povalovat, ale co, řikám si, nos mám celkem v cajku, tak to najdu. Jsem klidný, kupodivu mě neznervozňuje ani panička. Páníček vše dokumentuje. Najednou panička povídá "hledej" tak letím, ale ouha, noha nikde, tak se pomalu vracím, ale panička nic, jen stojí, tak jdu zase na věc, tentokrát jiným směrem a bingooo mám jí, a že jsem fakt dobrej, nesu nohu paničce, ale na poslední chvilí měnim plány a nechci ji vrátit, nicméně o to ani tak nešlo. Zastavuju zase metr od paničky a ta mi nohu bere a chváli mě!!! Takže asi dobrý.
Poslední akce je chůze na vodítku a bez. Takže chůze u nohy, to me ukrutně nebaví.... ale když jde o buřty, tak co bych pro to neudělal. Jdu na vodítku, a jsem chválený. Pak me panička odepnula a jdu krasně u nohy....hlavne ať jsou ty buřty.
Takže je vše za mnou a jen tak pro srandu si všichni probíhají překážkovou dráhu, kladinu jsem tedy nepřelezl, strašně to klouzalo, ale ostatní prekážky zvládam a pak rychlý sprint do cíle.
A pak přišlo vyhlášení a světe div se, ja jsem ve své tříde první! Panička stojí a neveří, ale já už letím pro diplom a buřtík! Takže paničko, koukej mi víc věřit, protože já dokážu MOC , když tedy chci
Náhledy fotografií ze složky Olympiada 16.1.2010